*VÁŠEŇ*

 

Vidět tě stát u dveří

s rukou nataženou,

však vědět, že tvé city mi nevěří

a oči brzy zapomenou.

 

 

Být alespoň na jednu chvíli

součást tvého já,

ta touha ve mně stále sílí,

s vzrušením co v sobě má.

 

Zavržena, jak šelma ze smečky lví,

ponechána lovcům krutým,

nejíst nespat mnoho dní

a čekat až se k tobě zas vnutím.

 

Nechci tě prosit,

nechci abys o mě stál.

Jak bys na rukou mě mohl nosit,

když ses mě už vzdal?

 

Rozumím tvým lžím,

všem tvým výmyslům,

nechci být jen potěšením tvým

hračkou, co uvěří nesmyslům.